Foto z letošní Velikonoční bohoslužby

​

Najděte odvahu žít nový život, v němž:

 

Bůh je v našem středu!

 

To je motto Křesťanské církve esejské pro rok 2026.

 

Není to jen hezká fráze, je to odpověď na duchovní prázdnotu, která je stále více patrná.

Abychom hlouběji pochopili význam tohoto motta, musíme se upřímně podívat na situaci dnešních lidí. Žijeme v době, kdy společnost často potlačuje pravdu, relativizuje ji nebo politicky mírní, a tím se stává spoluviníkem svého vlastního ohrožení.

 

Církev, která staví Boha do svého středu, to však dělat nesmí!

Bůh je pravda. A pravda netoleruje žádné pokrytectví.

 

BŮH  nebo  ŽÁDNÝ BŮH?   -  Dva extrémy naší doby

 

Naše společnost se pohybuje mezi dvěma póly:

 

1. Lidé, kteří chtějí žít bez Boha

Současný člověk se považuje za svrchovaného.

Domnívá se, že už Boha nepotřebuje.

Moderní doba nabízí mnoho věcí, ale ne odpovědi na základní otázky:

• Kdo jsem?

• Co mě podrží, když se všechno zhroutí?

• Co zůstane, když mi dojdou síly?

 

Mnoho lidí žije, jako by Bůh neexistoval. Na první pohled se to jeví jako svobodné, moderní a bezstarostné.

 

Čím déle však člověk takto žije, tím jasnější je, že moderní svět

sice slibuje svobodu, ale vytváří neklid, který sžírá duši.

Tato domnělá „svoboda“ zanechává vnitřní prázdnotu, kterou nic nemůže skutečně naplnit.

 

Dnes se tento neklid projevuje v nových formách, jako jsou:

• krize identity

• pocit bezvýznamnosti

• nahrazení „víry“ – ideologií, různými kulty, (např. kult konzumu, kult klimatu)

• mentální přetížení

• únik do povrchnosti 

 

Náhražky ve formě materiálního uspokojení – peníze, majetek, zábava nebo osobní status mohou na chvíli otupit bolest, ale nevyplní prázdnotu.

Když přijde životní zkouška, tyto opory se zhroutí.

 

Člověk bez duchovního středu je manipulovatelný. Srdce bez Boha je zranitelné. Život bez smyslu je ohrožený.

 

Bezbožnost tedy není svobodou, ale nedostatkem vnímání hluboké reality.

Ti, kdo žijí bez Boha, nežijí neutrálně. Neexistuje neutrální střed.

Pokud Bůh není ve středu našeho života, jeho místo zaujme něco jiného: vlastní ego, vlastní strach, názor většiny nebo ideologie dané doby.

 

Odklon od Boha vždy začíná tam, kde si člověk myslí, že on sám je středem a měřítkem.

Pokud si každý určuje svou vlastní pravdu, nastává chaos.

Srdce zůstává prázdné, duše neklidná a vnitřní rovnováha se rozpadá.

 

Jedna stará moudrost učí:

Člověk může žít bez Boha – ale umírat bez Něj bude obtížně.

Čím blíže se dostáváme ke své vlastní smrtelnosti, tím naléhavější se stává otázka: Co mě opravdu povznáší nad rámec tohoto života?

 

Člověk hledá svou rovnováhu – a často sahá k dvěma nebezpečným extrémům, které se zdánlivě vzájemně vylučují, ale mají stejný základ: ztrátu živého vztahu s Bohem.

 

 

2a. Nadměrná náboženská přísnost

Tento extrém je velmi nebezpečný:

Slepá víra v Písmo, která lidi oslabuje, zastrašuje nebo udržuje ve stavu závislosti.

Je opravdu Boží vůlí, aby se lidé stali „věřícími“ prostřednictvím strachu, výhrůžek nebo nátlaku? Je Božím záměrem, aby byly ženy, lidé s odlišnými názory nebo hledající považováni za nerovnocenné? Nebo aby každý, kdo nedodržuje všechna náboženská pravidla, skončil ve věčném zatracení?

Ne. To je dílo lidí – ne Boha.

  

2b. Tvrdost a náboženský nátlak

Extrémní forma víry lidi svazuje, zastrašuje nebo dokonce ohrožuje.

Víra se pak stává spíše břemenem než osvobozením.

 

A zde můžeme nazývat věci pravými jmény:

Po celém světě existují náboženské interpretace – zejména v radikálním islámu, které legitimizují násilí proti věřícím jiných vyznání. Radikální skupiny odkazují na určité texty a aplikují je doslovně. Důsledky vidíme v Evropě i po celém světě: pronásledování, teror, strach a ničení.

 

Klíčovým bodem však je, že problémem nejsou „muslimové“ jako lidé, ale radikální interpretace, které mění náboženství v násilí. Mnozí z nejtvrdších kritiků tohoto vývoje jsou sami muslimové, kteří varují, že doslovná věrnost textu bez duchovního zrání vede k radikalizaci.

 

Špatnou cestou zde není bezbožnost, ale zneužití obrazu Boha. Vymyšlený obraz Boha, který zotročuje lidi.

V tom spočívá jádro veškerého nábožensky motivovaného násilí: obraz Boha, který omlouvá moc, vzbuzuje strach a legitimizuje násilí.

 

Zjevení Krista je v naprostém kontrastu k tomuto.

„Bůh je láska.“ (1 J 4,8)

„Kdo žije mečem, mečem také zahyne.“ (Mt 26,52)

 

Je nezbytné rozlišovat mezi těmito dvěma:

• Pravý Bůh volá po svobodě.

• Falešný Bůh – ten, kterého stvořili lidé – volá po podmanění se.

 

Radikální náboženské ideologie zneužívají Boží jméno k legitimizaci násilí. Extrémní džihádistické interpretace islámu ukazují, jak nebezpečné to může být: interpretují Boží vůli politicky, vojensky nebo ideologicky – a upřednostňují moc před milosrdenstvím.

 

Bůh však není poznáván v moci, ale v ukřižovaném Kristu – v milujícím, blízkém, uzdravujícím Bohu.

 

Proto věřím v lidskou bytost v muslimovi, která je stejně naplněna Boží láskou jako každý jiný člověk na této zemi, a věřím, že tato láska nakonec zvítězí nad tímto náboženským šílenstvím.

 

To, co nás odlišuje, není původ člověka – ale obraz Boha, který je člověkem formován.

 

CO SKUTEČNĚ ZNAMENÁ MOTTO – BŮH MEZI NÁMI?

 

Křesťanská církev esénská se drží jedné ústřední pravdy:

Bůh je milující Otec.

Není to trestající vládce.

A právě v tom jsme odlišní.

 

 

     1, Změny na úrovni společnosti

 

Západní společnost se nachází ve stavu morálního zmatku: lidé se bojí jasných a přímých slov, aby někoho neurazili. Ale ti, kteří ze strachu skrývají pravdu, otevírají dveře lžím.

 

Kdyby se lidé znovu soustředili na náboženské hodnoty – namísto mocenských her nebo ideologií – mnoho věcí by se změnilo.

Ne proto, že bychom chtěli „teokracii“, ale proto, že žádný národní řád, politický systém ani sekulární humanismus nemohou nahradit božský základ lidské důstojnosti.

 

Boží standard je jiný než lidský:

• Pravda místo lží

• Odpovědnost místo sobectví

• Úcta místo pohrdání

• Důstojnost místo dehumanizace

 

Jednoduše, dodržování základních duchovních pravidel by změnilo a uzdravilo naši společnost.

Svět, ve kterém si každý uvědomuje, že:

„Mé činy mají konkrétní následky – před Bohem a v mém vlastním životě,“

by byl úplně jiný svět.

 

Boží přítomnost vytváří povědomí:

o spravedlnosti, úctě a novém způsobu společného života.

 

     2, Mezilidské vztahy

 

Když pochopíme, že každý člověk je součástí Boha, změní to způsob, jakým mluvíme, diskutujeme, rozhodujeme se a žijeme společně.

Úcta by rostla. Konflikty by se řešily jinak.

Společenství by bylo autentičtější.

Tam, kde je Bůh ve středu, člověk ztrácí strach a získává důstojnost. Boží přítomnost dává člověku jeho skutečné postavení.

 

     3, Osobní – co se stane, když se opravdu přiblížíte k Bohu?

 

Jak by vypadal váš život, kdybyste cítili, že Bůh není jen s vámi, ale ve vás? Ne abstraktně, ne vzdáleně – ale jako vnitřní síla, která vás neustále doprovází:

- Přítel, který vás nese.

- Hlas, který vás vede.

- Zdroj, který nikdy nevyschne.

 

Pak budete mít odvahu činit rozhodnutí, pochopíte příčiny krizí a získáte sebevědomí, které není umělé, ale zralé.

 

 

DŮLEŽITOST ROZHODNUTÍ

 

Každý z nás zná obě cesty: žít s Bohem nebo bez Něho.

Cesta sobectví a pýchy vede k sebeklamu.

Cesta víry a odevzdání se Bohu, vede k životu.

Každá z nich má své důsledky.

 

Bůh nám dává svobodu. Dokonce i svobodu dělat chyby.

Nikomu se nevnucuje. Ale zůstává trpělivý, laskavý, čekající.

 

Ale faktem zůstává:

Většinu ran v našem životě jsme si způsobili sami!

Většina utrpení vzniká, když jednáme proti vnitřnímu hlasu, který nám dává Bůh. Neposlouchali jsme ten tichý hlas, který nás chtěl varovat.

 

Důvěřovat Bohu znamená nechat tento hlas znovu zaznít – a zvolit cestu, která je snazší, jasnější a klidnější.

 

ZÁVĚREM POZVÁNÍ PRO ROK 2026

 

Vše, co děláme, stojí a padá na jedné pravdě:

Je Bůh středem našeho života – nebo ne?

 

Proto by letošní motto mělo přinést rozhodnutí:

Buď se odvážíme žít nový život – nebo zůstaneme uvězněni v tom starém.

 

Nový život začíná tam, kde naše nitro již nekolísá.

 

Bůh v našem středu znamená:

• Jasnost místo iluze

• Odvaha místo zkrášlování

• Pravda místo ideologie

• Láska místo moci

• Svoboda místo podřízenosti

 

Pouze když je Bůh v našem středu, může člověk najít sám sebe

– a svět dosáhnout míru.

 

Odvažte se žít nový život – Bůh v našem středu!

 

Buďme odvážní. Odvažme se žít tento nový život.

Vědomě dovolme Bohu vstoupit mezi nás – do naší společnosti, naší církve, našich rodin a našich srdcí.

Protože tam, kde je Bůh ve středu, vzniká život. Nový život.

 

Proto bychom vás chtěli vyzvat:

Zvolte život, ne smrt.

Zvolte pravdu, ne strach.

Zvolte Boha, který miluje – ne toho, který nutí.

 

Přesně tak začíná obnova světa – obnovou každého jednotlivého člověka.

 

  

József Lödi

Kardinál  a zemský arcibiskup CEK Maďarsko