top of page

Mír se vším co je

logo CEK.jpg
Přináším vám, děti moje, mír, sedmerý mír Matky Země a Nebeského Otce

Z knihy Esejců o Ježíši: Mír měl pro esejce sedm Aspektů: mír s tělem, s nebeskou říší, s pozemskou říší, s Univerzem, s lidstvem, příbuznými a duchem. "Přináším vám, děti moje, mír, sedmerý mír Matky Země a Nebeského Otce. Přináším mír vašemu tělu, které je vedeno Andělem síly. Přináším mír do vašeho srdce, které je vedeno andělem lásky. Přináším mír tvému Duchu, který je veden andělem moudrosti. S anděly síly, lásky a moudrosti můžete vstoupit na sedm cest Nekonečné zahrady. Kéž se vaše tělo, vaše srdce a váš duch spojí ve svatém létě do nebeského moře míru. Říkám vám po pravdě – vede sedm cest nekonečnou zahradou a každá musí být projita v jednotě těla, srdce i ducha, jinak budete klopýtat a spadnete do propasti Nicoty. Stejně jako pták nemůže létat s jedním křídlem, tak potřebuje tento pták moudrost obou křídel a sílu a lásku, aby věděl, jak vzlétnout přes propast ke svatému stromu života. Protože samotné tělo se podobá opuštěnému domu, který vidíme z dálky: to, co považujeme za krásné, je zblízka pusté a prázdné. Stejně jako tělo připomíná váhy ze zlata, které jejich tvůrce postavil na podstavec, aby se při používání neznečistily. Stejně tak jako zlatý bůžek je ošklivý a bez půvabu, protože pouze při použití odhalí svůj účel. Tak jako je prázdná temnota okna, když vítr sfoukl svíčky, tak je i tělo osamocené, když jej srdce a duch neplní světlem. A srdce samo se podobá slunci, které nesvítí na  Zemi nebo světlu v prázdnotě, teplé kouli, která se rozpouští v hluboké temnotě moře. U člověka, který miluje, láska ničí sama sebe, když tu není žádná ruka činící dobré skutky a žádný duch nevetká plameny touhy do koberce žalmů. Samotné srdce je podobné víru v poušti, kdy ho ani tělo, ani duch nevedou zpívajíc skrze cypřiše a borové háje. A duch sám se rovná svatým spisům, které opotřebovány mnoha lety používání, musí být zakrývány. Krása a pravda jeho slov zůstává stejná, Ale oči už nemohou číst vybledlá písmena a on se rozpadá v rukách na kousky. Takový je duch bez srdce, které mu propůjčuje slova a bez těla, které koná jeho skutky. Protože, jaký má smysl moudrost bez citlivého srdce a bez jazyka, který jí dává hlas? Neplodný, samotný duch sám se podobá lůnu staré ženy, když jej srdce a tělo nenaplní životem."

- z knihy "Andělé Atlantidy", F.E. Eckard Strohm - - z knihy "Neznámé svitky esejců, kniha 2", E.B. Székely- Prosíme o jednotu těla, ducha a duše... - a MÍR se vším, co je.

bottom of page