top of page

Historie a tradice

Historie
Jsme nositeli starobylé tradice Esejců

Historie Esejců se začíná psát  v tzv. „Období druhého chrámu ( cca 516 př. n. l. – 70 n.l.) „ v oblasti dnešního Izraele. Informace o této významné židovské komunitě nám podal nejen nejznámější historik té doby Iosephus Flavius ve svém díle „ Válka židovská“, ale i Plinius starší nebo např. Filón Alexandrijský, který popisuje toto náboženské společenství v širším kontextu, jako společenství, které „ žije v mnohých judských městech a také vesnicích a osadách“.

Později se tématu Esejců věnoval i Hippolytus (okolo 170 – 236 n.l.)

Samotnému názvu této komunity „Esejci“ se zde nebudeme podrobně  věnovat. Název Esejci dostali od jiných židovských skupin té doby a zřejmě pochází z aramejského výrazu „chasajja“(lékaři) nebo jiného aram. výrazu „ chesiím“ (zbožní), přičemž řečtina neměla pro hlásky „ch“ a „h“ žádný ekvivalent a proto je vynechávala.

V posledních desetiletích se objevil další významný zdroj informací o esejcích a jejich životě v podobě  tzv. Svitků od Mrtvého moře objevených archeology v roce 1947 v lokalitě Kumrán. Tento historický poklad ( svitky textů) přímo vytvořili a v blízkých jeskyních pro budoucnost uschovali členové jedné z esejských komunit žijící poblíž Mrvého moře.

 

Rozsáhlé množství tam nalezených svitků přináší do naší doby zcela nový pohled na judaizmus v období druhého chrámu. Časové rozpětí nalezených dokumentů zahrnuje období mezi roky cca 120 př.n.l., až 63 n.l. a zahrnuje tedy i období, ve kterém vznikaly první křesťanské komunity.

Máme k dispozici i Esejci nepochybně také napsaný dokument, který byl nalezen v káhirské geníze a který poskytuje další doplňující informace ke Kumránské komunitě a jejím zvykům. Podle tohoto „ Damašského dokumentu byl právě Kumrán místem každoročních shromáždění a obřadů , kam se scházely esejské rodiny z celého Izraele.

Právě z tohoto Damašského dokumentu lze určit i vznik esejského hnutí okolo roku 196 př.n.l.

Stručně lze shrnout, že Esejci byli v období Druhého chrámu spolu se Saducei a Farizei jednou ze tří základních, historicky doložených částí tehdejší tradice judaizmu.

Je nesporné, že byli svým okolím vnímáni rozporuplně, jelikož jejich zvyky, obřady a tradice byly v mnohém odlišné od ostatních náboženských komunit.

Nebyl to jen způsob rituální očisty, který byl viditelným znakem Esejců, ale od ostatních je odlišovalo například i používání solárního kalendáře ( stejný, jako my používáme dnes), což vedlo k častým problémům s ostatními židovskými skupinami, které používaly pro stanovení častých židovských svátků kalendář lunární.

Esejci také začínali každý nový cyklus kalendáře středou, protože právě ve středu podle Tóry  Bůh stvořil „světla na obloze“ (viz. První kniha Mojžíšova Gn1, 14-19) a oni sami sebe nazývali „dětmi Světla“.

Zřejmě nejvýznamnějším aspektem odlišnosti Esejců od jiných skupin bylo přijetí konceptu putování duší – tedy reinkarnace do systému esejské věrouky. Tento aspekt byl pro Esejce natolik významný, že  přetrval v esejských náboženských společenstvích v jejich věrouce dodnes.

Odkud se tento aspekt v esejské věrouce vzal je složité vypátrat, nicméně kořeny nauky o reinkarnaci do prostoru starověkého Izraele zřejmě přinesli budhističtí mniši, které pozval do Alexandrijské knihovny ( univerzity) egyptský faraon Ptolemaios I. Sóter, aby překládali budhistické papyry. Je třeba poznamenat, že budhizmus byl tehdy nejrychleji se šířícím náboženstvím na světě.

Specifickým rysem esejské liturgie bylo prokazování velké úcty andělům, což zůstalo integrálním prvkem liturgického života esejských náboženských společenství dodnes. Datum 29.9. je v liturgickém kalendáři slaveno jako Svátek Andělů a do liturgie je zařazována modlitba „ Velebení Andělů“. Tato modlitba je odkazem na předkřesťanské kořeny  esejské náboženské tradice.

Kumránské svitky dokládají, že členové esejské komunity považovali svět andělů za tak blízký, že vstup do komunity byl současně spojován se vstupem do společenství s Anděli.

Hlavním úkolem andělů v kumránských svitcích byla vždy oslava Boha na nebesích, což je zrcadleno i v současné liturgii esejských církví, kde vyznáváme: „….Před Tebou stojí zástupy Andělů a hledí na Tvou tvář“, což je reflexí na text proroka Izaiáše „ Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá Země je plna jeho slávy“ ( Iz 6,3)

Esejci v průběhu tisíciletí

Všeobecně převládá mezi archeology a biblickými badateli názor, že esejské společenství zaniklo po pádu Masady. Tuto skalní pevnost dobyla římská vojska roku 73 n. l.  po dvouletém obléhání, na jehož konci drtivá většina židovských rebelů, včetně žen a dětí, zahrnující podle současných vykopávek i esejce, zvolila raději sebevraždu, než aby padla do římského otroctví.

I v tak těžké chvíli se snažili být v maximálním možném souladu se zákonem.

Když byl pád pevnosti nevyhnutelný, vylosovali mezi sebou deset mužů, kteří zbavili života ostatní muže, ženy a děti. Nakonec jeden z nich usmrtil zbylých devět mužů a sám jako jediný porušil Zákon a spáchal sebevraždu. Z asi 960 rebelů přežilo jen několik dětí a dvě ženy, které se schovaly do cisteren na vodu. Zprávu o této události nám předal římský historik židovského původu Iosephus Flavius ve svém díle „Válka židovská“.

Do nedalekého Kumránu se již Esejci nikdy nevrátili.

Přežili však roztroušeni nejen v oblasti Izraele, ale i v jiných částech tehdejší Římské říše.

Ne všude byli rozpoznáváni podle označení Jahad, jako kumránští Esejci.

Některé esejské komunity si říkaly Terapeutae ( terapeuti) podle svých lékařských znalostí, které byly všeobecně uznávané. Jiné skupiny Esejců, které se zabývaly vzděláním a provozovaly školy, byly označovány jako Nazorejští.

Dodnes je heslem esejských společenství  „ Pomáhat – učit – léčit“.

I přesto, že v posledních třiceti letech bylo odborníky zdokumentováno mnoho z historie Esejců, bude ještě třeba vynaložit značné úsilí k vědeckému zdokumentování historie Esejců, uložené v záznamech sociální paměti moderních esejských komunit.

Budeme svědky putování Esejců do Evropy a jejich postupné transformace do křesťanských komunit  „Paulikiánů“, „Bogomilů“ a „ Katarů“ včetně jejich originálního vnímání a praktikování křesťanské víry, které si zachovávalo svébytnost i proti přesile vojsk vyslaných papeži jako křížové výpravy proti  křesťanům pro jejich odlišnou věrouku. Jejich neochvějnost ve víře, která v těch dobách nebyla nijak obvyklá a očekávaná, narýsovala v dějinách dokonalou paralelu, mezi krvavým koncem Masady roku 73 a tragédií na hradě Montségur  roku 1244

Novodobá historie Křesťanské církve esejské

Již během druhé světové války a bezprostředně po ní se vybraní duchovně působící lidé vícero konfesí ale i laici setkávali proto, aby podle vzoru Esejců komunikovali s anděly. Někteří z nich disponovali neobvyklými spirituálními schopnostmi. Utrpení války a snaha nedovolit více opakování těchto hrůz je vedlo k diskusím o možných formách zachování míru a povzbuzování lidstva k toleranci mezi kulturami a vyznáními. Chtěli vytvořit společenství, ve kterém by mohli všichni i navzdory rozdílné víře společně slavit služby boží, a tak se spojit do jedné jediné velké lidské rodiny.

Rok 1948 byl poznamenán nadějí všech zainteresovaných v to, že právě objevené „svitky od Mrtvého moře“ (objeveny v roce 1946, zveřejněny v 1948) přinesou impulz ke všeobecnému poznání historické pravdy tak, jak byli všichni o ní přesvědčeni na základě svého poznání a svých tradic.

Myšlenka založit církev začínala působit ve společenství. Všichni byly přesvědčeni, že právě tímto se uskutečnila vůle Boha a došlo k odevzdání absolutní láskyplné oddanosti prostřednictvím Jeho andělů. Církev byla založena 10. června 1971 s cílem rozvíjet tradici inter-religiózního chápaní lidského společenství s Bohem, který je nadkonfesní a sjednocující všechny lidi, jako své děti. Zpočátku nechtěla církev působit veřejně. Měla růst pomocí odevzdávané osobní zkušenosti.

K zakladatelům církve patřili mimo jiné rabín, láma, arcibiskup, dva katoličtí biskupové, jeden evangelický biskup a imám. Navzdory tomu, že tito lidé už delší dobu nejsou mezi námi, nebudeme je uvádět.

Aby bylo zaručeno apoštolské následovnictví, byl první představený církvi PAX Boroměj I. vysvěcený dle katolického ritu římskokatolickými biskupy. Všichni ostatní přítomní také vložili své ruce na hlavu PAX Boroměje I. a prosili Boha podle své víry o vysvěcení.

V roce 1975 zemřel PAX Boroměj I. a na základě volby byl (rovněž podle katolického ritu) vysvěcený PAX Jan II, občanským jménem Johannes Granger. Pod jeho vedením se církev rozšířila. PAX Jan II. zavedl také Mezinárodní konferenci biskupů. Ta má určovat osud církve a také volit a vysvěcovat následující představené církve.

21. října 1999 byl Mezinárodní konferencí biskupů za představeného církve zvolen Jeho Svatost PAX Immanuel II. 21. listopadu 1999 bol PAX Immanuel II. slavnostně vysvěcen biskupy určenými k tomuto aktu. PAX znamená (latinsky) "mír, klid (pohoda, rozvaha)" a vyjadřuje vůli představených naší církve zasazovat se za mír a klid na světě. Zejména za mír a klid mezi různými konfesemi.

V současné době působí na území ČR jeden biskup, který byl řádně vysvěcen biskupy Cirkvi essénsko-kresťanskej působící na Slovensku. Tím získává Křesťanská církev Esejská apoštolskou sukcesi a biskupové KCE jsou pokračovatelé díla Ježíše Krista.

„Jako Otec poslal svého Syna, tak i Syn poslal apoštoly, aby hlásali jeho evangelium. Ti pak posílají své nástupce, aby pokračovali v tomto jejich poslání, hlásání spásy, které Otec svěřil Synovi. Garantem a tvůrčí silou tohoto poslání je Duch Svatý, vždyť v Duchu Kristově je evangelium hlásáno a on je zárukou pravdy, kterou Kristus vyučil své apoštoly“ (1Clem).

Jan Křtitel - esejský mistr

Tradice moderních esejských společenství, která uchovávají poznání kulturní paměti svých předchůdců hovoří oa Janu Křtiteli jako o „Mistrovi esejského učení“. Toto pozníní je stále více potvrzováno současnými badateli na poli archeologie, filologie a ostatních moderních věd, zabývajícími se svitky od Mrtvého moře.

Právě kumránská poušť byla a dodnes je místem, kde má člověk hledající „ lůno Hospodinovo“ více na dosah miliony hvězd na noční obloze, než rozptýlení a pokušení Jeruzaléma. A právě tuto poušť, kde „ozvalo se Boží slovo Zachariášovu synu Janovi“ (Lk3,2) si vybrali Esejci za místo, kde se rozhodli kráčet na své cestě k Pánovi.

Jedním ze základních dokumentů, kterými se řídila pouštní kumránská komunita Esejců byl

 „ Řád jednoty“, jehož plné znění je součástí svitků od Mrtvého moře objevených roku 1947 v Kumránu.

V tomto textu je psáno dokonce dvakrát: „Až ty věci přijdou na Společenství v Izraeli, ať se vzdálí od společnosti lidí nešlechetných a odejdou na Poušť, aby tu klestili cestu k Němu, jak je psáno: ,Na poušti klestěte cestu [ ... ] urovnejte ve stepi cestu pro našeho Boha.'« (1QS7,12-14).

Evangelia všech čtyř kanonizovaných evangelistů podávají zprávu o Janu Křtiteli, hlásajíce, že“ Je to ten, o kterém bylo ústy proroka Izaiáše  řečeno : Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánovi, vyrovnejte mu stezky! (Mt 3,3). Jan Křtitel působil na poušti  a hlásal křest pokání na odpuštění hříchů. ( Mk1,3-4) i ( Lk 3,3-4)

Dokonce i Janovo evangelium o tom podává zprávu (Jn2, 23), kdy říká: „ Já jsem hlas volajícího na poušti: Vyrovnejte Pánovu cestu, jak řekl prorok Izaiáš.“

Je tedy zjevné, že jeden ze základních postulátů deklarovaných v esejských pravidlech každodenního života je společný s kanonickými evangelii.

Důkazů o propojení Jana Křtitele s kumránskými esejskými mnichy je však více. Jedním z nich je například kumránské pravidlo přijímat do výchovy děti z rodin kněží izraelského chrámu. Právě zde je možné hledat kontext Lukášovy zprávy: „ Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, než vystoupil před Izrael“. (Lk1,80)

„Jana Křtitele je možno považovat za mezičlánek mezi zbožným židovstvem a dobou novozákonní.

Ježíš a Esejci

Ježíš podle novozákonního podání měl úzké kontakty s Janem už od svého života v lůně Mariině. Jeho veřejné působení začíná křtem z rukou Janových. Také první Ježíšovo kázání se týká téhož tématu jako kázání Janovo. Je to kázání o Božím království“ (V. Ventura, Spiritualita křesťaňského mnišství, Praha 2006).

Můžeme tedy vyslovit dostatečně nepřímo podepřený předpoklad, že Jan Křtitel, dostatečně obeznámený s kumránskou spiritualitou, přímo působil na formování názorů Ježíše Nazorejského. Rysy tohoto vlivu lze vysledovat i přímo v Ježíšových kázáních, například v „ kázání na hoře“ (Mt5-7) nebo (Lk6,17-49)

FAQ
  • What are the sources of the Essene Christian Church
    The basic source of inspiration for the Church of Essen is the Holy Bible in the form in which we know it from the Christian environment of the majority churches. The Holy Scriptures are respected by the Church of Essay, but in their full extent they do not have a binding religious character for believers. Similarly, other historical texts, such as the so-called apocryphal gospels (see Codexes from the excavations in Naq Hammadí) serve as a source of wisdom and inspiration for the Essene Church.
  • The relationship of Essene churches to same-sex partnerships?
    In the case of God's creation, gender is not a determining parameter. ​ We are all God's creation, which is anatomically divided for the needs of existence in the material world, primarily for the needs of reproduction. ​ This division is earthly in nature and has nothing to do with our spirituality. So before God we are not men and women, but we are "creatures standing before the face of God". That is why we do not differentiate between women and men in priestly or episcopal ordination, but we do not differentiate in the consecration of a partnership either. After all, how could we make distinctions on earth if the Creator does not make them in the heavens? ​ In the process of perfecting our soul, each of us in different incarnations finds ourselves in the bodies of both sexes and thus gains much more complex experiences as part of the karmic balance. Of course, this also applies to same-sex relationships. ​ Relationships between people are one of the most complex parts of our learning processes and therefore significantly influence our path to a higher quality of soul and its approach to God
  • Membership in the Essene Christian Church?
    Anyone who identifies with the rules and religious principles of the Church of Essen, completes the necessary studies and is an ordained priest with apostolic succession can become a member of the KCE. People of other faiths also have access to public services, without this participation binding them to anything.
  • Are women and men equal?
    Part of the Esse tradition is also the fact that dignitaries of the Esse churches are women as well as men. There were also women among Jesus' apostles. The most famous Mary of Magdala and Junia (Rom. 16,7)
  • Reincarnation?
    We consider reincarnation to be an integral element of the Essay tradition as confirmed by the texts from Qumran and Naq Hammádí. The teaching of reincarnation was part of the Christian tradition in the early Christian communities until the year 553, when it was banned at the Council in Constantinople (which, according to historical sources, was politically manipulated). Church father - Christian philosopher Origen, in the 3rd century A.D., the main representative of the theological doctrine of apokostasis (final reconciliation of God with the entire creation) and the preexistence of the soul, three hundred years after his death he was labeled as a heretic and additionally "erased" from church history. How do the Essayists perceive this teaching about the reincarnation of souls? The Essayists believe that every soul needs real experiences in order to reach perfection. Throughout our incarnations, we move through the process of the soul's curriculum, sometimes as victims, sometimes as perpetrators, sometimes as masters, sometimes as their servants. The universe remembers everything we've done, even if we've forgotten. The law of Karma is the law of gradual establishment of harmony. The resulting sum of acquired positive and negative experiences will lead the soul to perfection and re-fusion with the Creator.
  • Is celibacy necessary?
    Essian church dignitaries can marry and be married. These aspects are also based on the ancient Essay tradition and are also based on the New Testament gospels.
Nejčastější dotazy
bottom of page