"Drahý Bože, proč jsi mě opustil?" Jak často jsme tento výrok už Slyšeli? "Proč bych v Něj měl věřit? Když jsem ho potřebovala, neposlouchal mě, nepomohl mi. Neexistuje!" Odvrácení se od Boha je zřejmé...! Proč? Protože Bůh neslyšel? Protože tam nebyl, když jsme ho potřebovali? Protože nereagoval tak, jak jsme očekávali? Když se obracíme k Bohu, máme určitá očekávání. Často To se děje v situaci, kdy trpíme, když se bojíme, když nevidíme východisko. Ale máme představu o tom, jak to má být správně... A tuto myšlenku spojujeme s naší prosbou k Bohu. Naše modlitba je ovlivněna Očekáváním. A když toto očekávání Bůh nenaplní, pak následuje bohužel často odvrácení se od Něj. Bůh nás skutečně neslyšel ?– Nebo je to jen naše očekávání, jak by Jeho pomoc měla vypadat? Bůh je v nás! Jsme jeho součástí! Opravdu by ohluchnul? Opravdu by někomu dovolil, aby jen trpěl? Nebo nastaví Bůh svoji pomoc tak, jak je to pro dotyčnou osobu správně? Správně, protože každý si sám naplánoval svoje vlastní procesy učení, sestavil osobní plán duše? Protože každý jedinec souhlasil s tím, co jej potká? Být v míru s Bohem znamená poznat, že Bůh je náš milující Otec, který je v nás, vede nás a plní naše přání. Takovým způsobem, jakým jsme naplánovali ještě před narozením, ve stavu samotné Duše, ve stavu skutečného vědomí toho, co je pro nás dobré... a co se potřebujeme naučit a jak se rozvíjet. Každý ví, že v časech nouze,  utrpení a nemoci přichází katarze - očista. Utrpení a nemoci často vedou k tomu, že se změníme, že změníme směr, že přijmeme nové perspektivy. A my přemýšlíme jinak! Když věříme, že Bůh splní každé naše přání, které nám pomůže jít naší zvolenou cestou, pak víme, že Bůh nás ponese a miluje nás. Pak se znovu, plni očekávání, obracíme k Bohu, ale již v poznání Boží lásky a připravenosti přijmout pomoc v poskytnuté formě. Zachovávat mír s BOHEM znamená vyznat: Pane, ať se stane tvá vůle! Na počátku byl Duch Páně a Pán stvořil světlo...