Narodili jsme se do naší rodiny. Máme otce, matku, možná sourozence, prarodiče, strýce, tety, bratrance, sestřenice... Vybíráme si své přátele. Naše kolegy musíme brát, takové, jací jsou... Přijetí v rodině je zpravidla láskyplné a doprovázené radostí z příchodu nového obyvatele Země. Ale co když tomu tak není? Když je příchod nechtěný, nebo dokonce bez lásky? Když časem vzniknou nedorozumění v rodině nebo s přáteli a kolegy, které nelze odstranit? Když vládnou pochybnosti, nedůvěra a nesoulad s bližními? Když "nedokážu odpustit" určuje to můj každodenní život? Uzavřít mír také znamená poznat, že my sami jsme souhlasili se všemi našimi učebními procesy. Toto se většinou uzavírá právě v našich rodinách, protože je to naše RODINA, která nás provází od dětství, která nás formuje, podporuje (nebo ne), která nás učí Chování, dává nám základ pro start do života. Uzavřít Mír znamená poznat svůj vlastní podíl na nemíru a vědomě přicházet k ostatním. Znamená to však také přijmout, pokud soužití není žádoucí... a přesto zde být s otevřeným srdcem pro druhé, přijímajíc toto rozhodnutí. Uzavřít mír znamená povýšit "mít rád" nad "Mít pravdu". Spojením pozitivních myšlenek a pocitů přinášených láskou, vytvoříme  základ pro zdraví, sílu a životní radost.

​

Ten, kdo uzavřel mír se svými bratry, vstoupil do říše lásky a osobně spatří Boha. Rozpoznejte tento mír svým duchem, přejte si tento mír  svým srdcem, naplňte tento mír svým tělem."

​

- z knihy "Neznámé svitky esejců, kniha 2", E.B. Székely